Polykarbonát

Netradiční forma a netradiční materiály....hubený, dlouhý, hladký, průsvitný dům je na velmi malé a svažité parcele. Dům je široký 4,7 metrů.

Základní škola z roku 1932 měla mít původně dvě křídla, to druhé, které se díky tehdejším okolnostem nepodařilo dostavět, dostavěli nyní architekti Lapka, Jileček, Kružík a Kryštůfek. Nové křídlo má dvě části, v jedné jsou šatny a tělocvična, ve druhé foyer, knihovna a učebny.

Černý dům se sedlovou střechou se vznáší na průsvitném podstavci, ve kterém je garáž pro majitelův nákladáček. Díky plášti z polykarbonátu je pracovní prostor přes den osvětlen přirozeným světlem a v noci  naopak ozařuje vnitřní světlo okolí domu. Do obytné části se vstupuje po venkovním ocelovém schodišti, které vede na krytou lodžii.

Experimentální stavba s betonovými jádry a dřevěnou obvodovou konstrukcí, která je obložena polykarbonátovými izolačními panely (z interiéru i exteriéru), leží nedaleko Vídně. Místo dětských pokojů je v polovině přízemí polootevřený prostor, který alespoň částečně dovoluje vizuální soukromí.

Složitá struktira rodinného domu, který kopíruje topografii terénu- díky tomu vzniklo uvnitř nespočet různých úrovní, které architekti šikovně využívají a navzáje propojují. Dřevěná fasáda, která se zdá zvenku téměř kompaktní je v kontrastu s průsvitnou fasádou z polykarbonátu, která směřuje do vnitřního atria.

Bytový dům se zajímavým řešením komunikačních uzlů. Dům je rozdělen do sekcí se samostatnými vchody a vnitřními chodbami, které přes můstky spojuje s byty přes úzké atrium. 

Školka s hravým a bervným interiérem. Do školky vstupujeme přes předzahradu, hned za vstupem se nachází víceúčelový prosotor, který je osvětlen řadou barevných světlíků.

Střední škola nabízející vzdělávaní v oboru automechaniky leží na pomezí městského parku a samostatného města. K parku směřují zelené vlny, které pozvolna přecházejí do trávníku. Na budovu se zvlněnou střechou navazuje další rekonstruovaná část s dalšími prostory pro výuku.

"Továrna na architekturu" katedry architektury Fakulty stavební ČVUT vznikla na místě hospodářského dvoru. Dvůr byl zastřešen a vznikl tak nový dvojpodlažní prostor, ve kterém se odehrává veškerá výuka katerdy. Přízemí je rozděleno pomocí pohyblivých skříňek a výstavních panelů, v patře se z ochozu vstupuje do zavěšených zelených boxů - konzultačních místností. Katedra architektury tak dostala své "srdce" a nabízí nový pohled na vysokoškolskou výuku. Projekt byl oceněn cenou Grand Prix architektů v roce 2009 v kategorii Interiér, publikován v zahraničních časopisech Detail a A10.